Možná to znáte. První vyučovací hodina ještě ani neskončila a některé děti už sedí na židli napůl, pohupují nohama, otáčejí se nebo si potřebují stoupnout. Na první pohled to může vypadat jako neklid. Ve skutečnosti ale tělo dítěte často jen říká: potřebuji se pohnout, abych mohl zase vnímat.
Když se dítě vrtí, nemusí zlobit
První třída je pro děti velká změna. Z pohybově přirozeného dne se najednou stává režim, ve kterém se více sedí, čeká a sleduje zadání. To je pro mnoho dětí vývojově náročné.
Pohyb v tomto věku často neslouží k vyrušování. Pomáhá dětem držet pozornost, uvolnit napětí a zorientovat se v těle. Vrtění, poposedávání nebo potřeba vstát tak mohou být spíš signálem přetížení než nekázně.
Sezení je pro malé školáky náročnější, než se zdá
Aby dítě zvládlo sedět u lavice, potřebuje zapojit střed těla, udržet hlavu, stabilizovat ramena, opřít chodidla a zároveň ovládat ruku při psaní. To všechno běží souběžně se soustředěním na učivo.
Pokud tělo nemá dostatečnou oporu, dítě si ji začne hledat jinak. Sesouvá se, opírá se o lavici, klečí na židli nebo se různě kroutí. Neznamená to automaticky nechuť pracovat. Často je to jen zpráva, že potřebuje změnit polohu.
Pohyb pomáhá pozornosti, nebere jí čas
Krátká pohybová chvilka nemusí znamenat chaos. Naopak může být mostem zpátky k soustředění. Stačí jedna minuta, kdy se děti protáhnou, postaví za židli, zatlačí dlaněmi do lavice nebo udělají tři pomalé nádechy s pohybem paží.
Dětem pomáhá, když přesně vědí:
- kdy pohyb začíná,
- co mají dělat,
- jak poznají konec,
- kam se potom vrátí.
Právě jasný začátek a konec dávají pohybu bezpečný rámec.
Co pomáhá ve třídě nejvíc
Nejjednodušší je začít malým rituálem. Jedna stejná aktivita po přestávce, před psaním nebo uprostřed delší práce často udělá větší službu než velký seznam nápadů, který se nikdy nestane součástí běžného dne.
Pohyb ve třídě nemusí být velký, hlučný ani složitý. Když je krátký, vědomý a dobře vedený, může dětem pomoci lépe se učit i klidněji fungovat.
