Pohybová chvilka nemusí být velká akce. Často stačí jedna až tři minuty, jasné zadání a jednoduchý návrat zpět k práci. Právě v těchto malých přechodech mezi čtením, matematikou a psaním bývá pohyb nejpraktičtější.
Kdy pohybovou chvilku zařadit
Nejlépe funguje ve chvíli, kdy má ve výuce své jasné místo. Hodí se:
- po delším sezení,
- mezi dvěma předměty,
- před psaním,
- po přestávce,
- při únavě třídy,
- před náročnějším úkolem.
Pohybová chvilka není volná přestávka. Je to krátká řízená aktivita, která má začátek, průběh a konec.
Pět jednoduchých aktivit
1. Semafor těla
Děti se postaví za židli. Na zelenou jemně pochodují, na oranžovou zpomalí a na červenou se zastaví jako sochy. Aktivita pomáhá se seberegulací i návratem k soustředění.
2. Počítací dřepy
Při počítání do deseti děti udělají malý dřep nebo jen pokrčí kolena. Dá se tak propojit rytmus, matematika i pohyb bez velkých nároků na prostor.
3. Písmenkové protažení
Děti naznačují známá písmena rukama nebo postojem. Učení se tak propojí se zapojením těla a lépe funguje i pro děti, které potřebují učivo víc prožít.
4. Lavicový restart
Děti zatlačí dlaněmi do lavice, podrží několik vteřin a pak ruce uvolní. Tahle jednoduchá aktivita pomáhá tělu získat oporu a hodí se hlavně před psaním.
5. Tichá cesta kolem židle
Úkolem je obejít židli co nejtišeji, jako kdyby vedle spala kočka. Děti se hýbou, ale zároveň musí pohyb brzdit a kontrolovat.
Co dělá z aktivity dobrou školní pomůcku
V praxi fungují hlavně takové chvilky, které:
- jsou krátké,
- dají se dělat u lavice,
- nevyžadují pomůcky,
- mají jasný signál pro ukončení,
- pomáhají návratu k práci.
Když si vyberete dvě nebo tři aktivity a budete je opakovat, děti si je rychle osvojí a pohyb se stane přirozenou součástí dne.
