Když se dítěti při psaní nedaří, často se rychle zaměříme na úchop tužky nebo na samotné písmo. Jenže psaní nezačíná jen v prstech. Aby dítě mohlo dobře psát, potřebuje oporu v celém těle.
Psaní je práce celé soustavy
Při psaní dítě současně sedí, drží hlavu, sleduje řádek, koordinuje oči a ruku, odhaduje tlak na tužku a vnímá zadání. Pro prvňáka jde o náročnou kombinaci.
Když tělo nemá dostatečnou oporu, ruka musí dělat práci navíc. Místo jemného vedení tužky se objeví křeč, příliš silný tlak, únava nebo nechuť psát.
Proč je důležitá posturální stabilita
Posturální stabilita znamená schopnost těla udržet polohu tak, aby ruce, oči a hlava mohly dobře spolupracovat. Když má dítě stabilní trup a ramena, může se ruka při psaní lépe uvolnit.
Ve třídě to neznamená složitou terapii. Znamená to všímat si:
- jestli má dítě opřená chodidla,
- jestli se nesesouvá v lavici,
- jestli nezvedá ramena,
- jestli se neunaví výrazně rychleji než ostatní.
Co může pomoci před psaním
Často stačí krátká příprava těla:
- zatlačit dlaněmi do lavice,
- protřepat prsty,
- zakroužit rameny,
- narovnat sed,
- vědomě opřít chodidla o zem.
Takové malé kroky dávají tělu lepší podmínky pro samotné psaní.
Grafomotorika není jen o výsledku
Ve škole je písmo hodně vidět, a tak se snadno soustředíme hlavně na výsledek. Za ním je ale proces: dítě se učí cítit ruku, pracovat s tlakem, koordinovat tělo a vydržet u náročné činnosti.
Když mu dáme pohybovou podporu, neulehčujeme mu práci zbytečně. Pomáháme jeho tělu, aby se mohlo učit přirozeněji a s menší únavou.
